„Řekni mi, po čem jako spisovatel divadelních her nejvíc toužíš? Aby ty mé hry hrály! Abych se toho hraní mohl účastnit. Abych ta představení mohl dodělávat. A abych někdy některou svou hru mohl režírovat. Protože teprve potom můžeš do představení vkládat další, nové věci, které jsi tam nenapsal. Nezapomeň, že herci žijí svůj život a ten potom taky dávají do každého představení… Když doděláš film, tak je jednou provždy hotový. Na hereckém výkonu už nemůžeš nic měnit. Ale divadlo není nikdy hotové. Proto mě taky nejvíc vzrušuje. A moc lituju, že v něm nemohu mít vážnější slovo. Víš, kdybych si divadlem vydělával na obživu, nikdy bych nechtěl dělat nic jinýho...“
Pavel Landovský Hodinový hoteliér a jiné hry
Pavel Landovský v rozhovoru s Jiøím Ledererem: Èeské rozhovory 1975—1976, Edice Petlice, Praha 1977 „Přestože jsem napsal dost her, furt trvá mínění, že je to všechno náhoda. Nikdo mi nechce přiznat inteligentní mozek. A asi mi ho nikdy nepřiznají. Možná in memoriam. Až je nebudu moct poslat do prdele.“
Pavel Landovský
Hodinový hoteliér a jiné hry
Pavel Landovský: Lanïák, XYZ, Praha 2010
AKROPOLIS
landovsky_obalka_130820.indd 1
8/26/13 10:33 PM
5 landovsky_blok_130724.indd 5
8/26/13 10:04 PM
Pavel Landovský Hodinový hoteliér a jiné hry
1 1 landovsky_blok_130724.indd 1
8/26/13 10:04 PM
landovsky_blok_130724.indd 2
8/26/13 10:04 PM
Pavel Landovský
Hodinový hoteliér a jiné hry
3 landovsky_blok_130724.indd 3
8/26/13 10:04 PM
Kniha vychází s finančním přispěním Literárního grantu DILIA. © Pavel Landovský, 2013 © Editor and Epilogue Lenka Jungmannová, 2013 © Cover Photo Pavel Vácha, 1969, 2013 © Graphic & Cover Design Jan Čumlivski, 2013 © Filip Tomáš — Akropolis, 2013 ISBN 978-80-7470-036-1
landovsky_blok_130724.indd 4
8/26/13 10:04 PM
5 landovsky_blok_130724.indd 5
8/26/13 10:04 PM
landovsky_blok_130724.indd 6
8/26/13 10:04 PM
Případ pro vesnického policajta divadelní hra 1965
7 7 landovsky_blok_130724.indd 7
8/26/13 10:04 PM
OSOBY Køíž, správce domova dùchodcù Plichta, obyvatel domova dùchodcù Novák, obyvatel domova dùchodcù Kubizòák, obyvatel domova dùchodcù Kurtz, obyvatel domova dùchodcù Vovsík, pracovník SNB Vlastík Jarynka Kuchaøka Bartolomea, bývalá jeptiška
8 landovsky_blok_130724.indd 8
8/26/13 10:04 PM
PRVNÍ OBRAZ Spoleèenská místnost domova dùchodcù. Místnost je v bývalé správní budovì ženského kláštera v severovýchodních Èechách. Nábytek je jednak starý, solidní, nìmeckého stylu, jednak kanceláøský, svìtlý, sektorový. Televizor stojí na stolku zhotoveném ze dvou malých klekátek. Dva stoly, asi osm židlí, dvì vìtší okna vedle sebe. Jedny dveøe na chodbu, jedny do obytné místnosti. Kanceláøský poøadaè, ve kterém je nádobí, a vedle nìho šezlonk, na kterém sedával arcibiskup. Po pravé stranì jevištì je kus chodby s dveømi do kuchynì, dveøe do správní kanceláøe, na záchod a ke schodišti na pùdu, které se moc nepoužívá, protože po obou stranách schodù jsou naskládány plechovky, piksly, bednièky a krabice tak, že mezi nimi zùstal jen úzký prùchod pro jednoho èlovìka. Dveøe na pùdu jsou kovové, pøedpisové, podle smìrnic požární ochrany. Na pùdì je naèerveno natøený krumpáè, lopata, èervený kýbl s pískem, stoèená hadice, helma mezinárodní organizace na pomoc obìtem druhé svìtové války UNRRA, postele, svaté obrazy, hromada polámaných krucifixù, stolky zpod šicích strojù a všemožné sakrální pøedmìty (mitra, ministrantské klobouky, ornáty atd.). U televizoru sedí tøi dùchodci, dìvèe z kuchynì a správce domova. Plichta · · · (úplnì zdravý pìtašedesátník, který vypadá nejvíc tak na padesát) To jsem už viděl… (Po chvíli) Ten černovlasej potom tu v tý zástěře klepne. (Když si ho nikdo nevšímá, po chvíli pokraèuje) Je to ňáký placatý… Nìkolik divákù se zavrtí. …No a na tohohle to pak svedou… No, na toho starýho vousatýho… Kubizòák, stejnì starý jako Plichta, ale mnohem zedøenìjší, se zvedne a s námahou se odšourá dveømi na chodbu. Vidíte to… Kubizňák. Sotva leze, ale žalovat, to doleze. (Poklepe správci na rameno) Pane správec, k vám chodí taky? Mně jako že je to putna, vědí? I s Kubizňákem… aby bylo jasno. Novák · · · · (šedesátiletý, bývalý „ouøada“) Pane Plichta, prosím vás, mlčte chvilku. Plichta · · · …mlčte chvilku… Copak můžu za to, že už to hráli? Novák · · · · Ale my, pane Plichta, nevíme, jak to dopadne. Plichta · · · Dyť vám říkám, že ji klepne… francouzákem nebo čím. Správce· · · Je to vážně nějaký placatý. (Vylaïuje obraz) Kdo to pouštěl? Plichta · · · Kubizňák, kdo jinej? Celej život držel v ruce podávky, a když mu od toho ruce zchromly, tak se s nima šťourá v jemným přístroji. Novák · · · · Kubizňák se šťourá v televizoru a vy se zase šťouráte v Kubizňákovi… Plichta · · · …ale nemám chromý ruce.
9 landovsky_blok_130724.indd 9
8/26/13 10:04 PM
Novák · · · · No, ruce ne. Plichta · · · No tak, a nohy taky ne. Hůl mám jenom krzevá odznáčky. Správce· · · (skonèil dolaïování) Prosím vás, nechte to pouštět jenom pana Kurtze. Plichta · · · Kurtze? To je taky takovej. Ten tady zase nikdy není, když se chceme dívat. Má samý privilegia… No a co… no já to řeknu rovnou… Novák · · · · Jenom, prosím vás, nebuďte sprostý, ano? Plichta · · · Já jsem sprostej? Kurtz je sprostej! Tuhle osočoval chudáka Kubizňáka, že je špinavej. Novák · · · · No, říkat mu to nemusel, ale je to pravda. Plichta · · · Žaluje, je špinavej, smrdí tabákem a těma svejma mastičkama (zapaluje si fajfku), co mu od nich posílají. Správce· · · Pane Plichta, co to v té fajfce kouříte? Plichta · · · Jen se nebojte, na slušnej tabák mi synovec vždycky eště pošle v dopise. Správce· · · Tak abych to raději vypnul. (Sahá po knoflíku) Plichta · · · Proč byste to vypínal, když se chceme dívat. Správce· · · No já jenom myslel, kdybychom se chtěli hádat, tak aby nás to nerušilo. Plichta · · · Mě nic neruší a lidi se chtějí dívat, tak je nerušte. Jarynka · · (šestnáctileté dìvèe z kuchynì, sedí tìsnì pøed obrazovkou) Pane Kříž, nechte to puštěný. Plichta · · · Ty to potřebuješ nejvíc. Slepčit si voči. Ty zrovna. Když jsem byl v tvejch letech, seděli jsme potmě a byli jsme rádi, že můžeme poslouchat, co si dospělí vypravujou. Novák · · · · To jste ale, pane Plichta, neviděli, jak se při tom tváří. Plichta · · · To jsme si domysleli. Znali jsme se všichni, jak vypadáme za světla. Kuchaøka, padesátiletá silná ženská, vejde a rozsvítí naplno svìtlo. Zhasněte to, nic nevidíme. Leskne se to jako psovi… Novák · · · · …pssssst… Kuchaøka · Nonono! Pane Kříž, sedíte tady s nima, jako byste neseděl. Tadyhle chudák Kubizňák musí jít za mnou, abych tady udělala pořádek. Pane Plichta, proč pořád povídáte, jak to dopadne, když to nikoho nezajímá. Jarynka · · Mě to zajímá. Novák · · · · Když to někoho nezajímá, tak ať se na to nekouká. Správce· · · (vstává) No já musím stejně ještě dělat dekádu a vy to s nima umíte líp, paninko. (Ve dveøích se zastaví a obrátí ke kuchaøce) Jo, a pošlete mi potom nahoru výkazy z minulého týdne. Třeba po Jarynce. (Odejde) Kuchaøka · (po chvíli) Ten je se vším hnedky hotov. (Rozhlíží se po místnosti) Kdepak je pan Kurtz? Hraje šachy, ne?
10 landovsky_blok_130724.indd 10
8/26/13 10:04 PM
Plichta · · · Sám se sebou. Jak může někdo něco hrát sám se sebou, to do smrti nepochopím. Kuchaøka pøejde ke dveøím do obytné místnosti a nahlédne dovnitø. Novák · · · · No to teda už asi ne. (Škodolibì) A kolik je vám to vlastně, pane Plichta, roků? Plichta · · · Určitě víc než vám. (Zachechtá se) Kuchaøka · Proč se tam svítí, když tam nikdo není? Kubizòák · (mezitím se všoural do místnosti) Vždyť tam musí být někde Kurtz. Kuchaøka · Není tam. Novák · · · · (s ironickým údivem) Není tam? To je divné, že? Kubizòák · (zmocnil se knoflíkù od televizoru) No, daleko bejt nemůže, protože mám jeho hůl. S gumovým koncem, pěkně prosím. Plichta · · · A já proč chodí Kubizňák jako duch? Vždycky tím svým bodcem klape a dělá díry do linolea. To je přeci věčná škoda mu to nezakázat. Jarynka · · U večeře už taky nebyl. Dala jsem mu to na stolek. Půlku taveňáku a dvě vajíčka natvrdo. Kuchaøka · Až se vrátí, řekněte mu, že má v kuchyni v konvi mlíko. Polívka už bude stejně studená. (Založí si ruce a kouká na obrazovku) Novák · · · · No, když se vrátí, tak mu to řekneme. Kubizòák · Že von má s sebou tu moji hůl s bodcem? Tuhle ji měl taky… ale to měl ty hole dvě. Tím bodcem píchal na dvoře do prkna a tím gumovým čudlíkem ty díry zase zahlazoval. Pozoroval jsem ho dobře hodinu z okna a nešlo mi na rozum, jak může někdo tak dlouho dělat takovou hovadinu. Plichta · · · Tak aby nebyla mejlka, to vajíčko tam bylo jedno. Novák · · · · Ono to je vlastně jedno. Jedno nebo dvě. Plichta · · · No já jenom, aby se pak zase neříkalo, že mu ho někdo ukrad! Kuchaøka · Vajíčka tam taky zbyly… A neříkal, kam jde? Takhle dlouho se ještě nikdá nevzdálil. Novák · · · · On vždycky říkal, že se už nikdy nevrátí. Kubizòák · Ať se nevrací, ale ať pošle tu hůl s bodcem. Já nejsem zvědavej na jeho pitomou hůl pro mrzáky. Já potřebuju svůj solidní ohmataný nástroj. Já jsem měl kolikrát lopatu pět let, a když jsem ji přerazil, tak jsem zrovna brečel… Protože než si takovou věc vopotíš, aby ti seděla v ruce sama, tak to trvá od zimy do zimy. (Mezi øeèí se došourá ke stolku a Plichta si k nìmu pøisedne) Plichta · · · Tuhle jste ale vykládal, že jste nemusel na práci ani šáhnout, že jste měl na všechno pacholky a děvečky a že váš rajón byly jenom meruňkový stromy, nějaký to roubování a tak… Kubizòák · …a není to s tím roubovacím nožem to samý? Taky musí sedět v ruce…
11 landovsky_blok_130724.indd 11
8/26/13 10:04 PM
Plichta · · · To pan Novák, ten se může tak jenom koukat. Ten nemá ani páru o tom, co je to vercajk. Pane Novák, držel jste někdy v ruce kladívko? Novák · · · · (od televizoru) Jo! Plichta · · · Jo držel. Jedině když jste si doma přitloukal skobičky na nějaký ty svoje obrázky. Že jo? A jak tam zalejzaly? Těžko, co? Kubizòák · Tuhle jsem ho dobu pozoroval, jak si zase nějaký připichoval nad postel. Vystřihaný z časopisu. A ty napínáčky tam tlačil jako bezrukej Frantík nohama. Plichta · · · (oèividnì ryje) Že by kvůli takovejm nesmyslům vymámil na tom dobrákovi Kurtzovi tu rohovou postel? (Novákovi) Na Kurtze teď u okna táhne! Vy jste, pane Novák, moc dobře věděl, proč tu postel v rohu chcete! Novák · · · · (otoèí se) Ono to je vlastně jedno, jestli na Kurtzovu postel táhne nebo netáhne. Mezitím hra skonèila, Jarynka se bez pohnutí dívá dál na televizní noviny. Kuchaøka se zvedne. Kuchaøka · Tak kde ten Kurtz může být? Jarynko, já se po něm kouknu venku… už je půl desátý… A potom to vypni! (K sedící trojici) A vy byste taky nemuseli ponocovat, jste pak z těch smradlavejch fajfek jako vyuzený. Člověk aby vás pak rozvěsil po dvoře a větral. (Odejde) Novák · · · · Ta toho nakouká. Plichta · · · Prej jí ten její utek. Kubizòák · Není divu, není divu. Ta je k neutahání. Tomu nic jinýho nezbývalo. Plichta · · · (Jarynce) Slečinko, aby snad nedejpámbu nezůstal pan správce bez výkazů. Co by si chudák při svý nespavosti v noci počal? Jarynka · · Já si zapálím, když to na mě neřeknete. Plichta · · · Komupak? Jarynka · · Do mě se strefuje každej. Novák · · · · Jen si dejte, nejsme udavači. Kubizòák · Jako Kurtz. Plichta · · · Ten je všeho schopnej. Takový ty jeho řeči: „Lidi by měli být lepší. Smysl života, svědomí, samota“ a ještě pámbůví co, ty mně byly vždycky podezřelý. Jo, na řečičky to on je expert, ale když se tady oběsila ta poblázněná hraběnka, tak se tomu divil jako nemluvně, zatímco my jsme už dávno předtím vypozorovali, že se něco takovýho stane. Kubizòák · Dyť to říkám. Je zblblej z knížek. Novák · · · · No já se pomalu přichystám na spaní. (Odejde do pokoje) Kubizòák · Tenhleten taky, jak se říká, sežral Šalamounovo… hovno. Plichta · · · Každej den se meje.
12 landovsky_blok_130724.indd 12
8/26/13 10:04 PM
Kubizòák · Jeden řezník, co k nám jezdil, říkal, že vod častýho mytí jsou všechny nemoce. Smejvají se tím nějaký vochranný látky, co si tělo vylučuje. Jarynka · · (od televizoru) To je teda blbost. Plichta · · · Hele, ty mlč, ty nevíš vo životě vůbec nic. Novák pøejde v županu a s ruèníkem místností ven. Tak jdem taky spát. Kubizòák · A najust s vochrannejma látkama, slečinko. Oba odcházejí na chodbu. Jarynka zhasne hlavní svìtlo, ztiší televizor a sedne si tìsnì k obrazovce. Plichta s Kubizòákem se vracejí ze záchodu. Plichta · · · (Jarynce) Ten blázen Novák pobíhá po dvoře. Jestli začne ještě před spaním cvičit, tak se dám k Němcům. Odejdou do pokoje. Z televizoru je slyšet šlágr, po chvíli vchází Novák. Jarynka · · Pane Novák, vy jste byl na dvoře? Novák · · · · Ne, v koupelně, proč? Jarynka · · Tak to měli ty dva halucinace. Novák · · · · Dobrou noc. (Odejde) Jarynka · · Taky tak. Šlágr dohrává, na okno dopadne zvenku kamínek a ozve se tiché zahvízdnutí. Svítí jenom televizor, Jarynka se trochu lekne, ale pøesto jde k oknu a otvírá je. Kdo je? Co je? Za oknem pøidušený šepot. Ježíšmarjá, Vlastíku, kde se tady bereš? Ne, neblázni, nelez sem, někdo tě uvidí. Prosím tě, co blázníš? V oknì se objeví dvacetiletý voják bez èepice a hodí do místnosti mantl zmuchlaný do balíku. Potom skoèí dovnitø. Hned běž pryč! Vlastík · · · Co? Tak já mám jít pryč? Tak je to pravda. Jarynka · · Tiše. Vedle ještě nespějí. Co ti je, prosím tě? Jak to vypadáš? Vlastík · · · To ti snad může bejt jedno, jak vypadám. Obcházím tady už od osmi, byl jsem už i ve dvoře. Světla zhasla až teď. Jarynka · · Jak to? Ty jsi přijel a ani jsi nenapsal? Vlastík · · · Co bych psal? Ty jsi psala pořád a přitom seš… víš, co seš? Jarynka · · Vlastíku, ty jsi utek! Vlastíku, oni tě chytějí a zavřou. Vlastík · · · To je mi jedno. Víš, co seš? Jarynka · · Vím. Vlastík · · · Já taky. Dostal jsem dopis.
13 landovsky_blok_130724.indd 13
8/26/13 10:04 PM
Jarynka · · Dopisům nevěř. Vlastík · · · Tohle ale není žádný anonym. Je podepsaný… Jarynka · · Dopisům nevěř. Kdo ti ho poslal? Vlastík · · · Nějaký Kurtz. Má osm stránek. Jarynka · · Vlastíku, tiše. Co tam je o mně? Vlastík · · · Všechno. Jarynka · · Vlastíku, dej mi to. Není tam nic. Vlastík · · · Rozsviť! Jarynka · · Ne, nemůžu, jenom to ne! Vlastík · · · Proč? Jarynka · · Mám zástěru a jsem rozcuchaná. Vlastík · · · To mně nevadí, jako to v dopise. Vlastík bìží ke dveøím a rozsvítí svìtlo naplno, Jarynka si schová tváøe do dlaní a Vlastík se snaží odtrhnout jí dlanì od oblièeje. Jarynka · · Zhasni to, prosím tě, zhasni to. Řeže to do očí. Vlastík · · · Co brečíš? Jarynka · · Zhasni to, prosím tě, aspoň to veliký. Rozsviť tu maličkou lampičku nad stolem. Vlastík · · · (rozsvìcí malou lampu a zhasíná velké svìtlo) Světla je tu pořád ažaž. Jarynka · · Ne, tohle je lepší. Vlastík · · · Pročs to udělala — se starým chlapem? Teď brečíš no, a co já, co? Co já? Prosím tě, je tady nějaká voda nebo něco, já mám v puse, jako bych tam měl kožešinku jako z nějakejch takovejch těch krtků, jestli víš, co myslím. Co mlčíš? Páni, když si představím, že jsem s tebou taky to, a teď ty úplně klidně, jako kdyby se nic nestalo… Jarynka · · Prosím tě, nemluv o tom. Proč o tom musíš mluvit? Vlastík · · · Buď ráda, že mluvím, jinej by ti skočil rovnou po krku. Jarynka · · Za co, za co? Vlastík · · · Víš dobře. Jarynka · · Nevím nic a nic nechci vědět. Vlastík · · · Tak si to asi ten chlap vymyslel, co mi psal, ne? Jarynka · · (kouše si nehty) Vymyslel. Vlastík · · · Tak ho vzbuď, hned ho vzbuď, mně je to úplně jedno. Jarynka · · Vlastíku, prosím tě, tiše. Víš, co z toho může bejt?! Vlastík · · · Ať je z toho, co chce. Řekneš, esli vymyslel, nebo nevymyslel, jinak vzbudím celej barák. Jarynka · · Prosím tě, tiše. (Po chvíli) Nevymyslel.
14 landovsky_blok_130724.indd 14
8/26/13 10:04 PM
Vlastík · · · A to ty klidně řekneš jen tak? Jarynka · · A jak to mám říct, když chceš budit celej barák. Ale stejně to není, jak to napsal. Vlastík · · · Jak můžeš vědět, co napsal? Jarynka · · To si dovedu představit. Vlastík · · · Prosím tě, nemluv (zapaluje si), všichni si asi vymejšlej, a ty seš svatá. Jarynka · · Kdo všichni, kdo všichni? Řekni to! Vlastík · · · No ten chlap, co mi to psal. Jarynka · · A to jsou všichni, jo? Prosím tě, dej mi cigaretu. Vlastík · · · Vždyť jsi přece nekouřila. Jarynka · · No tak teď kouřím. Vlastík · · · Já ho snad zabiju. Takovej dobytek, jak může někdo bejt takovej dobytek. Kam šla tetka? Teda kuchařka? Viděl jsem ji jít ven. Jarynka · · Odkdypak říkáš svojí vlastní tetě kuchařka? Vlastík · · · Od tý doby, co mi nenapsala, co seš zač. Jarynka · · Ta nic neví. Vlastík · · · To je jedno. Vidět mě nesmí. Má o mě strach. Udala by mě. Jarynka · · Tak je to pravda, ty jsi utek. Vlastík · · · Mně je to jedno. Kdybych chtěl, tak jsem do pondělka do rána zpátky a nikdo nic nepozná. Jenomže já nechci vůbec nic, jenom všechno vědět. Jarynka · · Tak abys věděl, šla hledat toho tvýho Kurtze. Odpoledne se ztratil. Vlastík · · · Co je mi do Kurtze, na toho kašlu. Proč nosíš korále? Pročs nešla spát? Jarynka · · Už zase začínáš? Vlastík · · · Ještě jsem neskončil. Jarynka · · Vlastíku, tiše buď. Prosím tě, potichu. Dej mi ten dopis. Vlastík · · · Nedám. Jarynka · · Půjč mi ho! Vlastík · · · Ne! Jarynka · · Kde budeš spát? Vlastík · · · Jak to, kde? Jarynka · · Když nechceš, aby tě teta viděla. Vlastík · · · Fláknu sebou do záhonu. Tobě to může bejt jedno. Jarynka · · Dyť už je venku zima. Vlastík · · · Najednou se staráš. Za některejma klukama přijely holky tejden po tom, co jsme narukovali. Jarynka · · Co jim to bylo platný, stejně je ven nepustili.
15 landovsky_blok_130724.indd 15
8/26/13 10:04 PM
Vlastík · · · Stáli u brány. Jarynka · · Copak já jsem se odsud mohla trhnout? Sám víš, že to není možný. Vlastík · · · Vedle u baterie se jeden bažant kvůli holce na první stráži zastřelil. Jarynka · · Úplně? Vlastík · · · Úplně ne, ale půjde do civilu. Jarynka · · A bude s ním ta holka chodit dál? Vlastík · · · Ta byla aspoň rovná, ta mu to aspoň napsala, že chodí s jiným. Jarynka · · Co jsem ti měla psát, já s nikým nechodím. Vlastík · · · Tak tohle podle tvýho není chození? Tak co to teda je? Jarynka · · Tak co to teda je… Vlasto, neblbni, já ti to vysvětlím. Vlastík · · · Hele, je to pravda, že jsi s ním to… Jarynka · · Je. Vlastík · · · Páni, ty seš. Jarynka · · Prosím tě, nech toho, já za to nemůžu. Vlastík · · · A kdo teda. Snad ne já? Jarynka · · Jo. Vlastík · · · Lžeš! Jarynka · · Nelžu. (Kouše si nehty) Vlastík · · · Tak to bych chtěl teda vědět, jak jsem to moh zavinit. Jarynka · · Hrozně jednoduše. (Kouše si nehty) Vlastík · · · Tak jak. Jarynka · · Měla jsem s tebou mít dítě. (Kouše si nehty a samozøejmì lže) Vlastík · · · A jak to, že nemáš? Jarynka · · Pomohli mi. Vlastík · · · Jak? Jarynka · · Jak? Normálně, co si myslíš (lže), Kříž mi to zařídil. Vlastík · · · Proč jsi mi o tom nenapsala? Jarynka · · Nechtěla jsem, abys měl strach. Vlastík · · · Kdy se to stalo? Jarynka · · Já už to věděla, ještě než jsi narukoval. Vlastík · · · Kde jsi vzala prachy, stojí to přece prachy, ne? Jarynka · · Platil to von. Vzal to na sebe. Vlastík · · · Tak von si takhle koupil mladou holku do postele. Jarynka · · Nic si nekupoval. Já jsem to chtěla sama. Je to nešťastnej člověk. Vlastík · · · A já jsem asi šťastnej.
16 landovsky_blok_130724.indd 16
8/26/13 10:04 PM
Jarynka · · Vlastíku, tady nemůžeme bejt, kam si chceš lehnout? Vlastík · · · Do hrobu, ty náno. Jarynka · · Prosím tě, potichu. Vlastík · · · Potichu, potichu. Já nemůžu potichu. Jarynka · · Proč ne? Vlastík · · · Protože bych se z toho rozbrečel. Jarynka · · Já jsem prořvala celej měsíc. Vlastík · · · Tak bych mu měl jít vlastně poděkovat. Co se na mě tak díváš? Nedívej se tak po mně. Co chceš vlastně? Jarynka · · Co bych chtěla. Vždyť je to všechno jedno. Vlastík · · · Není. Mně to jedno není. Jarynka · · Je to všechno zkažený. (Kouše si nehty a jakoby nic) Máš utrženou kapsu. Já ti ji zašiju, jestli chceš. Vlastík · · · Nech bejt kapsu kapsou. Chtělas vode mě něco slyšet, ne? Jarynka · · Tak povídej. (Kouše si nehty dál) Vlastík · · · (silnì znervózní) Možná že to řeknu blbě, ale já jsem jezdil k babce, ještě než umřela, na prázdniny, když jsem byl malej… Nedívej se na mě… Tak mi říkala… Já nemůžu mluvit, když se na mě díváš… Tak mi říkala (otáèí se od Jarynky), tak mi říkala, já nevím, jestli to řeknu správně, že když je člověk úplně šťastnej, tak má bejt vlastně smutnej, protože všechno, co přijde potom, musí to štěstí změnit k horšímu. A zase naopak. Když už ti nemůže bejt hůř, tak všechno, co přijde potom, musí bejt přeci lepší, když už to nemůže bejt horší, ne? Jenomže babička věřila v Boha a nikdo stejně pořádně neví, kdy mu je nejlíp a kdy nejhůř. Takže to je zase blbost, co jsem řek. Ale já jsem celou dobu věděl, že se to zkazí, a ani ti pořádně nemůžu říct, proč jsem si to myslel. Mě takovýhle věci napadaly vždycky v noci na cimře, a to je příšerný. Když zaslechneš, jak někdo mluví o ženskejch jenom jako vo sviních, něco normálního se vo nich každej stydí říct. Maďaři tam blábolej ty svoje nadávky ze spaní, teď do toho ten smrad z hadrů, co ze sebe každej shází, na chodbě řvou dozorčí, kvůli koštěti třeba, a člověk má dojem, že celej svět je jeden hnus. Potom ti přijde dopis a ty vidíš, že je to pravda. Tak řekni něco, co něco neřekneš? Takovýhle jste všechny, mlčíte, koušete si nehty a nedovedete udělat nic, aby se něco vyřešilo. Přiznej se, že si koušeš nehty?! Jarynka pohne nechtíc židlí, jak si pøestane rychle kousat nehty, a z nervozity se zachytí opìradla. Tak sakra, řekni už něco, řekni už konečně, co chceš dělat? Jarynka · · Potichu, Vlastíku. Pojď na půdu, jsou tam ty starý americký postele po jeptiškách. Víš, ty dlouhý. Vlastík · · · Tak tys mě neposlouchala.
17 landovsky_blok_130724.indd 17
8/26/13 10:04 PM
Jarynka · · Poslouchala, fakt, ale přemejšlela jsem, kde budeš ležet. Já ti tam dám svíčku. (Chce jít napøed) Vlastík · · · Počkej ještě. (Hledá slova) Já, já… mně by to nevadilo, kdybych vo tom všechno věděl, ale mě děsí, že si myslím, že se to stalo, a nevím, jestli se to stalo, a když mi to řekneš, tak tomu zase nevěřím. Jarynka · · Ty chceš, abych ti o tom řekla, co o tom chceš slyšet. Tobě je prostě úplně jedno, že by moh někdo druhej udělat, co ho napadne. Nemůžeš přece bejt u všeho. Vlastík · · · Ale nesmí mi vadit, že sem u toho nebyl. A mně to vadí, hrozně mi to vadí. Jarynka · · Já za to nemůžu. Vlastík · · · Tak tady, prosím tě, aspoň se mnou buď. Jarynka · · Seš úplně… Já nevím… jak tady s tebou můžu bejt? Vlastík · · · Dej mi, prosím tě, vodu, ať můžu zapít prášek. Jarynka · · Před sebou máš konev s čajem jako barák. Co je to za prášky? Vlastík · · · Nechce se po nich spát. Chceš? Jarynka · · Já nic polykat nebudu, ani mě nehne, ňáký jedy do těla. Vlastík · · · Copak jsou to ňáký jedy? Jarynka · · Ať je to co chce, když nevím, co to je, ani se toho netknu. Vlasto, pojď vážně nahoru. Zvedá balík z vojenského kabátu. Vlastík · · · A budeš tam se mnou do rána? Jarynka · · (rezolutnì) Ne! Vlastík · · · Tak se odsud ani nehnu. Jarynka · · (ze smotaného mantlu vytáhne za øemen samopal vzor 26) Na co to máš? Vlastík · · · No a kam jsem to měl dát? (Vezme samopal a kabát a jde poslušnì za Jarynkou na pùdu) Jarynka · · (projde dveømi, zastaví se a rukou energicky zarazí Vlastíka) Psst. Počkej vteřinu. Vlastík stojí v otevøených dveøích, Jarynka chvíli poslouchá za dveømi kanceláøe a potom mávne rukou na Vlastíka. Běž! Tiše a neshoď něco. Vlastík se sune na pùdu. Jarynka vbìhne do kuchynì, èapne klíè od pùdy a bìží za Vlastíkem. Dveøe od pùdy vržou. Vlastík · · · Chtělo by to namazat. Jarynka · · Kdo to moh tušit. Vlastík · · · (šeptem) Je tady ňáký světlo? Jarynka · · Jo. Hasiči sem dali nějaký, který může svítit furt, i když je vypnutej proud. (Rozsvítí èervené nouzové svìtlo)
18 landovsky_blok_130724.indd 18
8/26/13 10:04 PM
Vlastík · · · Jako v bordelu. Jarynka · · Když se ti to nelíbí, tak… Vlastík · · · Tak co? Jarynka · · (rezolutnì) No ty víš! Vlastík · · · (schlípne) To teda nevím. Oba pøelézají hromady vìcí. A to tady mám bejt zalezlej? Jarynka · · Nemusíš. Sedni si dole, počkej na tetu a ona tě uloží doma. Vlastík · · · To by se ti hodilo, viď? Jarynka · · (tiše) Dáme na tu postel strožoky. (Bere jeden) Vlastík · · · To by vrzalo. Dáme je na zem. Jarynka · · Vrzalo, jo? Tak tady nic vrzat nebude. Vlastík · · · (cukne sebou) Kam jdeš? Jarynka · · Já chci ale deku. Vlastík · · · Ty tady zůstaneš? Jarynka · · To jsem vůbec neřekla, ale chci deku. Vlastík · · · (chytí Jarynku) Jarynko, nechoď za ním. Jarynka · · Říkám, že jdu pro deku, tak mě pusť. (Odejde) Jarynka sebìhne po schodech, Vlastík mezitím vybalí samopal a zásobníky, obojí „zašije“ za hasièské náøadí. Potom ho upoutá naèerveno natøený krumpáè a zaène s ním mávat jako pravìkou palicí. Jarynka se vrátí nahoru a poslouchá za dveømi. Dole hlavním vchodem vejde kuchaøka v šátku, sundá si ho a vytøepává z nìho vlhkost. Padla rosa. Potom vejde do místnosti, kroutí hlavou nad zapnutým televizorem, rozsvíceným svìtlem a otevøeným oknem. Nakoukne potichu do pokoje dùchodcù, vypne televizor, zavøe okno a zhasne. Mezitím se Jarynka tiše plíží ze schodù dolù a teï śuká na dveøe kanceláøe. V otevøených dveøích se objeví Køíž. Jarynka sebou všelijak cuká a dìlá tiše kašpary. Potom polechtá Køíže na prsou skrz rozepjatou košili a øekne: Bububu, bubáku. Vtom klapne zavírané okno v pokoji a Jarynka vletí do kanceláøe. Zachechtá se, jako když si dítì hraje na schovávanou. Zamkni, zhasni, schováme se. (A všechno taky sama udìlá) Kuchaøka · (vyjde z pokoje a volá do rohu chodbièky) Jarynko! Seš na záchodě? Nic. Jarynko! Já jsem ti to vypnula.
19 landovsky_blok_130724.indd 19
8/26/13 10:04 PM
Nic. Potom jde ke dveøím do kanceláøe a klepe na nì. Nic. Zhasne v chodbì a odchází pøes dvùr spát. Dveøe od kanceláøe se otevøou, rozsvítí se svìtlo a Jarynka, kterou to zøejmì baví, vykoukne ven. Køíž vyjde za ní. Jarynka · · Už šla spát. Kurtz se asi nadobro ztratil. (Povìsí se Køížovi na krk a zamrská nohama) Vážně nemůžu. Víš, že když řeknu nemůžu, tak nemůžu. Vlastík nahoøe mává krumpáèem a zasahuje pomyslné cíle. Køíž se vrátí do kanceláøe, vynese manšestrové sako, obléká se a zamyká. Køíž · · · · · · (Jarynce) Kašpárku, všechno pozhasínej. Nebudu poslouchat řeči. Jarynka · · Přidělej sem toho koníka. Køíž · · · · · · Vypadá to, že jo. Jarynka · · A dá se na něm jezdit? Køíž · · · · · · Asi ne. Nevím. Jarynka · · Sliboval jsi, že jo a že seženeš sedlo. Køíž · · · · · · Sedlo seženu. Jarynka · · (Køíž si nasazuje baret, Jarynka mu ho strhne) A tohle nenos. Vypadáš jako kočí na statku. Køíž · · · · · · Hlavně zhasni. Kdyby něco, tak jsem u sebe. Ještì chvilku stojí, jako by na nìco èekal. Jarynka · · Tak jdi už. Køíž odejde. Jarynka vbìhne do místnosti, z konvice si naleje èaj, vykloktá, pootevøe okno, vyplivne, èapne zelenou deku, z pøíborníku vytáhne tøi kostkované ubrusy a potmì letí k pùdì, v ruce konvici s èajem. Když vchází, Vlastík právì zaráží krumpáè do kýble s pískem. Co blbneš! Dej to, jak to bylo. Vlastík · · · Jak tam zajel, co? Jarynka · · Vyndej ho a buď tiše, dědkové mají lehkej spánek. Vlastík · · · Na ty… já… víš co. (Jarynka se zašklebí. Vlastík vytahuje krumpáè) Eště že ten písek není červenej. Jarynka · · Nějak ti votrnulo. Vlastík · · · Začalo se mi lepší dejchat. Jarynka · · Tady máš, aby jsi spal jako člověk. (Hází po nìm ubrusy) Vlastík · · · Dyť to jsou ubrusy! Který lidi spěj v ubrusech? Víš co? Já tady prostřu jako na stůl, ty se svlíkneš donaha, lehneš si a já tě sežeru. (Flákne sebou na postel) Jarynka · · Ráno bys měl zmizet. Vlastík · · · Tak pojď ke mně.
20 landovsky_blok_130724.indd 20
8/26/13 10:04 PM
Jarynka · · Počkej! Ráno bys měl zmizet, povídám. Vlastík · · · Tak pojď ke mně, nebo nezmizím. Jarynka · · Nepudu. Vlastík · · · Tak se vodtaď nehnu. Uchvátila ho myšlenka jednoduchého vydírání i rozkoš z toho, že si nemusí zadávat škemráním u nìkoho, kdo mu ublížil. Tak se vodsaď prostě nehnu. Jarynka · · (po chvíli) Co z toho budeš mít, když si k tobě vlezu? Vlastík · · · To už je moje věc. Jarynka · · (pøisedá si na postel) Slib mi, že ráno vodejdeš. Vlastík · · · Když si ke mně lehneš, tak jo. Jarynka · · A to ti nevadí, že si k tobě lehnu jenom proto, abys zmizel? Vlastík · · · Vůbec ne. Jarynka · · Tak tady mě máš, ležím jako prkno a dělej, co umíš. Vlastík · · · (chvíli se mele pod dekou) Ty nemáš podprsenku. Jarynka · · (ostentativnì) Prosím? Vlastík · · · (nìžnì) Že nemáš podprsenku. Jarynka · · Nemám? Ani jsem si nevšimla. Vlastík · · · (vymrští se, vytáhne z blùzy cigaretu, pøechází po pùdì a rychle kouøí) Nevšimla. Víš, co seš? Hlavně že si všimnul von, viď? Seš děvka. Jarynka · · (prudce) A kdo ji ze mě udělal? Vlastík · · · To je sprostý! Páni, to je sprostý! (Pøeskoèí mu hlas jako pøi mutaci) Já jsem tě miloval. Jarynka · · Funěl a vochmatával na každým kroku. Vlastík · · · (jedovatì) To si asi s někým pleteš. Jarynka · · Asi jo. Jste všichni stejný. Vlastík · · · Nejradši bych tu cigaretu vo tebe típnul. Jarynka · · To je ti podobný. Vlastík · · · Mně je to podobný! To by se ti hodilo, abych tady do rána chodil a kecal. Posuň se. Jarynka · · Chceš si lehnout k děvce? Vlastík · · · Chci si lehnout, a to je všechno. (Jde a zhasne èervené svìtlo) Nìkde blízko tluèou vìžní hodiny. Do pokoje vleze Plichta v podvlékaèkách, zapálí špaèka svíèky, otvírá zásuvky a bere sbìraèku. Potom se tiše šourá pøes místnost a chodbu do kuchynì. V kuchyni se mu podaøí shodit nìjaký hrnec, na což reaguje Vlastík nahoøe vyskoèením z postele. Vidíme, že nemá kalhoty. Rozsvítí èervené svìtlo,
21 landovsky_blok_130724.indd 21
8/26/13 10:04 PM
chvíli poslouchá, pak vytáhne z úkrytu samopal, dá si ho pod hlavu a zase si lehne. Jarynka spí jako dudek. Plichta se vrací a balancuje, protože má v ruce plnou sbìraèku mléka, ze které upíjí, a k tomu doslova žere dvì vajíèka natvrdo. Potom sfoukne svíèku a jde spát, èímž den v chudobinci definitivnì konèí.
DRUHÝ OBRAZ Scéna tatáž. Nevyvìtráno, plné popelníky. Nedìle ráno. Studená kyselost a zatuchlost místnosti, kde se dlouho do noci sedìlo a kde jsou doposud stažené rolety, pøestože venku je bílý den. Dùchodci v pyžamových kabátcích a v županech pochrchlávají po místnosti. Kuchaøka · Prosím vás, zotvírejte ty okna, ať je tady trochu k dýchání. Jarynka šla na bezpečnost, za chvíli tady bude soudruh Vovsík a co si pomyslí… No prosím, vysypaný popelník, vzduch jako v hospodě po tancovačce. No tak se aspoň oblékněte… Já nevím, že to nemůžete pochopit. (Otvírá sama okno) No prosím, ráno, jako když ho vyloupne. Plichta · · · Zotvírejte okna, to tak, už je hlubokej podzim, milá paní. Nastydnem a pojdem. Kubizòák · (nahluchle) Kam? Plichta · · · Říkám pojdem, o-pojdem. A prošťouchněte si uši. Novák · · · · Nevím jak vy, ale já osobně zesnu. Zesnu, pane Plichta. Pojde jenom pes nebo nějaký to hovádko. Plichta · · · (plíží se ke kuchaøce) Tak jste to slyšela: „Nastydnem a zesnem.“ (Chechtá se a snaží se ji pohladit po zadku) Kuchaøka · Dejte ty ruce pryč, dědku chlípná, nebo vás přes ně fleknu, že vám nadobro zchromnou. Nahoøe nervóznì pøechází Vlastík. Vyprostí èervený krumpáè z kýble a seznamuje se s pùdou. Plichta · · · Na co vy hned nemyslíte. Kuchaøka · U vás člověk nikdy neví. Vejde Jarynka. To je dost, že jdeš. Pojď, pomůžeš mi porovnat tady ten… ani nechci říct co… Jarynka · · Za chvíli tady bude. Paní Vovsíková je asi na mši a on jí běžel dát do kostela klíče… kdyby se tady zdržel. Kubizòák · To se divím… esenbák a trpí jí kostely.
22 landovsky_blok_130724.indd 22
8/26/13 10:04 PM
„ØEÈNEJ ÈLOVÌK“ PAVEL LANDOVSKÝ Pavel Landovský se narodil 11. září 1936 v Havlíčkově, tehdy Německém Brodě. Jeho otec, zemědělský inženýr, ale vyrostl v Rusku, kde rodina pobývala do roku 1921. Krásy ruské kultury i krutosti bolševické revoluce, které Landovskému otec zprostředkoval, ho navždy ovlivnily a snad i předurčily k rolím Rusů. Vedle toho měla na budoucího herce a dramatika vliv literárně nadaná babička i fakt, že se v rodině hodně vyprávělo. Když bylo Landovskému devět, přestěhovali se do Pardubic. Tam pro sebe objevil divadlo a také často navštěvoval kino (na lístky, které padělal). Divadlo ho ale zcela pohltilo až v Teplicích, kam odešel studovat strojní průmyslovku (před ní se v Přelouči vyučil nástrojařem). Ve zdejším Krušnohorském divadle začal statovat v operetě a přemýšlet o herectví (s místním technikem, později též hercem Janem Faltýnkem po nocích prozkoumávali zákulisí). V roce 1956 tu dostal i první filmovou příležitost — při natáčení snímku Alfréda Radoka Dědeček automobil. Téhož roku Landovský opustil školu (byl vyloučen z mravnostních důvodů), oženil se a narodila se mu dcera. Napřesrok odešel na vojnu, kde se rozhodl být hercem — kromě toho, že ho toto povolání přitahovalo, počítal i s tím, že se díky divadlu ulije ze služby. Po ukončení vojny v roce 1960 napsal jako čerstvě rozvedený do Severomoravského divadla v Šumperku, kde se mu po absolvování herecké zkoušky podařilo získat angažmá. Už po roce však přešel do Západočeského divadla v Klatovech a zde se roku 1962 podruhé oženil — s jevištní technikářkou, pozdější dramatičkou a teoretičkou scénografie Helenou Albertovou (mají spolu dvě dcery). Ještě než klatovské divadlo v roce 1963 zrušili, začal během cest za rodinou do Prahy navštěvovat Divadlo Na zábradlí — tehdy se zrodilo jeho přátelství s Václavem Havlem. Přestože se Landovský vehementně ucházel o to hrát na Zábradlí (s oblibou vypráví historky, jak stíhal uměleckého šéfa Jana Grossmana a nabízel se mu), nikdy se jeho členem nestal. Další dva roky strávil ve Východočeském divadle v Pardubicích, kam se dostal na přímluvu dramatika Josefa Topola, a rok působil v Československém filmu. V roce 1966 byl přijat do jiného progresivního pražského divadla — do Činoherního klubu. Zde setrval deset let, a nebýt „normalizačních“ čistek, hrál by tu nejspíš dodnes. Jeho prvními rolemi byli houbař a Václav ve Smočkových hrách Bludiště a Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho, které byly uváděny společně (premiéra v režii autora se konala 9. 3. 1966). Pavel Landovský se čtyřikrát hlásil na DAMU (kromě herectví i na režii), ale kvůli špatnému kádrovému posudku nikdy nebyl přijat (jako bývalý člen internacionálního oddílu Rudé armády byl jeho otec označen za dezertéra a politicky pronásledován). Svůj herecký styl si tedy musel najít
319 landovsky_blok_130724.indd 319
8/26/13 10:04 PM
sám. Ovšem díky otevřené, až provokativně zvídavé povaze a schopnosti upoutat vyprávěním se Landovský na své povolání připravoval vlastně už odmalička. Hereckým naturelem, který založil na jakési umanuté živelnosti, pak také snadno zapadl do poetiky takzvaného osobnostního herectví (kdy herec vytvářel postavu hlavně skrze vlastní povahové rysy), jíž se od ostatních souborů Činoherní klub odlišoval. Nezlomnou umanutost i plebejskou přímost je ovšem třeba brát jako vlastnosti do jisté míry stylizované, jimiž Landovský maskoval svou citlivost a jemnost. (Stejné „maskování“ pak předepsal i některým hrdinům svých her.) V Činoherním klubu Landovský účinkoval ve čtrnácti inscenacích. V paměti zůstal zejména jako Lužin z Dostojevského Zločinu a trestu (premiéra 20. 4. 1966, režie Evald Schorm), jako hejtman z Gogolova Revizora (premiéra 23. 5. 1967, režie Jan Kačer), v němž poté vystupoval i se slavným ruským hercem Olegem Tabakovem (který v Praze hostoval jako Chlestakov). Později vynikl v legendárních inscenacích Čechova, které zde navzdory protiruským náladám ve společnosti realizoval Jan Kačer — hrál Lopachina ve Višňovém sadu (premiéra 16. 10. 1969), Astrova ve Strýčku Váňovi (premiéra 25. 1. 1973) a Trigorina v Rackovi (premiéra 25. 2. 1975). Landovského umělecká etapa spojená s Činoherním klubem se uzavřela úlohou v Leonovově hře Vlk (premiéra 5. 2. 1976, režie Ladislav Smoček). Ke konci šedesátých let se Pavel Landovský stal rovněž hvězdou filmovou, a to díky rolím v později kultovních snímcích, především v komediích Svatba jako řemen (1967), Já, truchlivý Bůh (1969), Utrpení mladého Boháčka (1969), Slaměný klobouk (1971) a Svatby pana Voka (1970). (Vstup do světa filmu mu zajistila hlavní role ve snímku přítele Pavla Juráčka Každý mladý muž z roku 1965.) Hercovu dobovou popularitu dokládá i fakt, že se v roce 1971 stal moderátorem prestižního silvestrovského televizního pořadu. Za to, že neschvaloval okupaci Československa v roce 1968 a dokonce pracoval proti ní (zprostředkovával rozhlasové vysílání z Činoherního klubu do Mnichova), přestával být od počátku roku 1972 obsazován do televize i filmu (poslední roli získal v roce 1976 ve snímku Jozefa Zachara Desať percent nádeje), v září 1976 s ním rozvázalo spolupráci divadlo a zakázány byly i jeho „scénické rozhovory“, s nimiž vystupoval po republice. Když se mu v tom roce narodil syn (rok předtím se Landovský znovu oženil), byl už na dlažbě. Naštěstí mu tehdy přátelé, dramatici Alex Koenigsmark a Karel Steigerwald a teoretik kresleného humoru Josef Kučera, nabídli, že budou podepisovat jeho epizody pro rozhlasový seriál Jak se máte, Vondrovi?. Tak se stal dramatikem „načerno“, a přesto na plný úvazek — v rozmezí let 1976—1978 totiž pod jejich jmény napsal řadu seriálových dílů. Později už si zahrál jen v neoficiální zvukové nahrávce Havlovy Audience, již režíroval Luboš Pistorius a která se natáčela v roce 1978 v domě písničkáře Vladimíra Merty (vyšla pak na desce ve švédském exilovém nakladatelství Šafrán 78), a v Kohoutově adaptaci Shakespeara nazvané Play Makbeth (premiéra 13. 7. 1978), klíčové to inscenaci Bytového divadla Vlasty Chramostové.
320 landovsky_blok_130724.indd 320
8/26/13 10:04 PM
Po zákazu vykonávat své povolání se Landovský více zapojil do disidentského hnutí, kupříkladu sbíráním podpisů pod Chartu 77. V té době byl také několikrát vzat do vyšetřovací vazby (příkladně v lednu 1978, kdy byli na plese železničářů pozatýkáni disidenti), a když ho jednou po propuštění kdosi napadl a zbil, pochopil, že nad režimem nevyhraje, a rozhodl se přijmout angažmá ve vídeňském Burgtheateru, které mu zprostředkovali zdejší herec a režisér Fritz Muliar a Pavel Kohout. Když však 11. ledna 1979 přijel s povolením k dvouletému pobytu do Vídně, netušil, že už se nebude moci vrátit — hned následujícího roku ho totiž režim zbavil občanství (údajně za to, že v rozhovoru pro rakouskou televizi a ve hře Supermanka pomlouval politickou situaci v Československu). Aniž by znal jazyk, začal ihned zkoušet v Revizorovi (hrál ovšem postavu, která neumí rusky, takže němčinu nepotřeboval), jehož režíroval právě Kohout. Kolegové ho přijali se solidaritou, jakou pociťovali k vyhnanci z komunistické totality. Následně se i jeho rakouská kariéra začala rozvíjet — třebaže hrál menší role, bylo to v ceněných inscenacích významných evropských režisérů, například u Jurije Ljubimova (jmenovitě v Dostojevského Zločinu a trestu, 1984) a Petera Zadeka (v Shakespearově Kupci benátském, 1988, či v Čechovově Ivanovovi, 1990). Kromě toho účinkoval v několika snímcích — dnes jsou asi nejznámější filmová adaptace Kunderova románu Nesnesitelná lehkost bytí z roku 1988, již natočil Philip Kaufman, a přepis Kohoutovy prózy Nápady svaté Kláry, kterou v roce 1980 v německo-československé produkci režíroval Vojtěch Jasný. Větší role pak dostal ve švýcarském snímku Bernarda Šafaříka o emigrantech Psí dostihy (1983) a ve filmu Marii Knilli Follow Me (1989). V listopadu 1989 Landovský urychleně přijel do Prahy, a i když nadále pracoval ve Vídni, revoluční dění nepřestával sledovat a při svých opakovaných návratech podporovat. Hned v lednu 1990 tady odehrál svou opětovně první roli — Sládka v Havlově Audienci, již v Činoherním klubu nastudoval Jiří Menzel (jeho oponenta, podřízeného Vaňka, ztvárnil Josef Abrhám). Několikrát se pak objevil i na českých scénách: v roce 1991 v Havlově Pokoušení na Zábradlí a potom v Shakespearově Hamletovi (1999), Balákově Švejkově vnukovi (2002) a Sigarevově Černém mléce (2004) v Národním, ve vlastní režii svých her Arest a Supermanka v rámci scénických čtení v Divadle v Dlouhé (v roce 2004) a naposledy v Haškově Švejkovi v Divadle Hybernia (2008). Kromě toho byl pravidelně obsazován ve filmu — zahrál si například v Němcově snímku V žáru královské lásky (1990), v Sirového Černých baronech (1992), v Jakubiskově Nejasné zprávě o konci světa (1997), ve Svěrákových Vratných lahvích (2006) či ve filmu Leny Kny Stínu neutečeš (2009). Po odchodu do penze v roce 1998 se do Čech přestěhoval natrvalo. Po revoluci se mu narodila další dcera a v roce 2002 se počtvrté oženil. Téhož roku mu prezident Václav Havel udělil Medaili Za zásluhy.
321 landovsky_blok_130724.indd 321
8/26/13 10:04 PM
SOUPIS VYDÁNÍ DRAMAT PAVLA LANDOVSKÉHO Samostatná vydání Případ pro vesnického policajta Dilia, Praha 1971 Hodinový hoteliér Státní divadelní studio, Praha 1968 Divadlo 1969, č. 2, s. 84—97 Dilia, Praha 1969 Dialog 1970, č. 12 (Pokój na godzinu, přeložil Jan Calka), s. 55—77 Smoláková, Vlasta (ed.): Pora eto izmeniť!, Baltijskije sezony — Institut teatra, Sankt Peterburg — Praga 2003 (Otel’ na čas, přeložila Ol’ga Akbulatova), s. 107—138 Supermanka Johannes Stauda Verlag, Kassel-Wilhelmshöhe 1980 (Supermamma, přeložili Alexandra a Gerhard Baumruckerovi) Svět a divadlo 1990, č. 2, s. 157—190 Javisko 1991, č. 6 (Supermanka, přeložil Damian Vizár), s. 284—299 Sanitární noc Johannes Stauda Verlag, Kassel-Wilhelmshöhe 1979 (Wegen Desinfektion geschlossen, přeložili Alexandra a Gerhard Baumruckerovi) Edice Petlice 1977, 1978 (samizdat, sv. 094) Krameriova expedice 1978 (samizdat) Edice Expedice 1983 (samizdat, sv. 176) Červená Karkulka 1988 (samizdat, edice vadidlo, sv. 2) Dilia, Praha 1990 Objížďka Marketa Goetz-Stankiewicz (ed.): Drama Contemporary: Czechoslovakia, Performing Arts Journal Publications, New York 1985 (Detour, přeložil Ewald Osers), s. 143—175 Dilia, Praha 1990 Arest Johannes Stauda Verlag, Kassel-Wilhelmshöhe 1981 (Arrest, přeložil Gerhard Baumrucker)
337 landovsky_blok_130724.indd 337
8/26/13 10:04 PM
Kohout, Pavel — Landovský, Pavel: Morast, Arrest, Deutsches Theater in Göttingen — Günther Fleckenstein, Göttingen 1982 (Arrest, přeložil Gerhard Baumrucker) Kohout, Pavel — Landovský, Pavel: Atest, Arest (samizdat, mimo edice, nedatováno, pravděpodobně 1985), s. 41—86 Paternoster 1986, č. 13, s. 40—75 Süddeutsche Verlagsgesellscha , Ulm 2000 (Arrest, přeložil Gerhard Baumrucker) Protentokrát zbohatnem Divadlo 1997, č. 5 (příloha) Disk 2010, č. 3, s. 163—186 Smoláková, Vlasta (ed.): Vaclav Gavel i drugie, Baltijskije sezony, Sankt Peterburg 2009 (V etot raz razbogatejem, přeložila Ol’ga Akbulatova), s. 141—214 Souborná vydání Landovský, Pavel: Hry [Chudobinec aneb Případ pro vesnického policajta, Supermanka], Edice Petlice, Praha 1974 (samizdat, sv. 044) Landovský, Pavel: Chudobinec aneb Případ pro vesnického policajta, Supermanka, Edice Expedice, Praha 1976 (samizdat, sv. 007) Landovský, Pavel: Jiné komedie a Sanitární noc [Objížďka, Hodinový hoteliér, Případ pro vesnického policajta, Supermanka, Sanitární noc], Sixty-Eight Publishers, Toronto 1982 Havel, Václav — Kohout, Pavel — Landovský, Pavel — Dienstbier, Jiří: The Vaněk Plays: Four authors, one character, University of Columbia Press, Vancouver 1987, ed. Marketa Goetz-Stankiewicz (Arest, přeložili Peter Petro a Anna Mozga), s. 145—177 Havel, Václav — Kohout, Pavel — Landovský, Pavel — Dienstbier, Jiří: V hlavní roli Ferdinand Vaněk, Academia, Praha 2006, ed. Lenka Jungmannová (Sanitární noc, Arest), s. 65—138, 257—304 Havel, Václav — Kohout, Pavel — Landovský, Pavel — Dienstbier, Jiří: W roli głownej Ferdynand Waniek, Oficyna Wydawnicza ATUT — Wrocławskie Wydawnictwo Oświatove, Wrocław 2008, ed. Lenka Jungmannová a Krystyna Krauze (Remanent [Sanitární noc], přeložila Dorota Dobrew, Areszt [Arest], přeložil Tomasz Grabiński), s. 71—137, 255—279
338 landovsky_blok_130724.indd 338
8/26/13 10:04 PM
EDIÈNÍ POZNÁMKA V našem souboru přejímáme texty Landovského her Případ pro vesnického policajta, Hodinový hoteliér, Supermanka, Sanitární noc a Objížďka z jejich torontského vydání (Landovský, P.: Jiné komedie a Sanitární noc, Sixty-Eight Publishers, Toronto 1982), hru Noční linka ze znění, které se dochovalo v Archivu Českého rozhlasu, hru Arest z knihy V hlavní roli Ferdinand Vaněk (Havel, V. — Kohout, P. — Landovský, P. — Dienstbier, J.: V hlavní roli Ferdinand Vaněk, Academia, Praha 2006) a drama Protentokrát zbohatnem z vydání v časopise Disk (Disk 2010, č. 3, s. 163—186). Soubor jsme opatřili též soupisem inscenací Landovského her a jejich knižních i časopiseckých vydání, nepodařilo se nám však zjistit veškeré údaje o zahraničních nastudováních a vydáních, proto některé odkazy ponecháváme neúplné. Všechna uvedená dramata autor pro naše vydání znovu přehlédl a poté prošla standardními edičními a redakčními úpravami. Sjednotili jsme formální podobu všech her, důsledně upravili interpunkci, psaní velkých písmen, příslovečných spřežek (vod teď > vodteď; na čase > načase apod.) a předložek s/z v genitivu (se stolu > ze stolu apod.). Sjednocujeme také způsob psaní citoslovcí; zkratky a číslice, pokud je vhodné, rozepisujeme. Na některých místech jsme redukovali nadbytečné trojtečky (především ve hře Protentokrát zbohatnem), mnohde dle smyslu upravili užívání otazníků, vykřičníků a uvozovek. Kurziva v celé edici je naše. Stylisticky výrazněji jsme zasahovali pouze do scénických poznámek, a to tak, aby edice byla jednotná (zredukovali jsme v nich také obecněčeské tvary). Repliky jsme ponechali stylisticky v původní podobě, důsledně jsme respektovali užívání obecněčeských tvarů, upravili jsme jen zjevné nedostatky a ojediněle slovosled. Sporadicky (pouze kontextově) jsme měnili psaní tvarů jsem / sem; vždyť /dyť apod. (například ve hře Sanitární noc jsme upravili Kelerovu repliku Já vím, sem blbej / Já vím, jsem blbej vždy takto: Já vím, sem blbej apod.). V celku edice však tyto tvary ponecháváme rozkolísané, neboť se domníváme, že jejich výraznější úpravy by šly proti autorovu rukopisu. Ve hrách Sanitární noc a Arest jsme sjednotili poznámku ráčkuje u postavy Vaňka — na rozdíl od předešlých vydání ji píšeme pouze u jeho prvního vstupu a dále už ani nezdvojujeme hlásku r. Horňákovu „českoslovenštinu“ ve hře Arest jsme na některých místech upravili ve prospěch slovenštiny. Za revize cizojazyčných pasáží děkujeme Zuzaně Augustové, Aleně Machoninové a Tereze Chlaňové, za pomoc při vzniku této knihy pak patří náš dík Heleně Albertové a autorově rodině, Lucii Čepcové, Malwině Głowacké, Vladimíru Justovi, Alexi Koenigsmarkovi, Pavlu Kohoutovi, Josefu Kučerovi, Janu Novákovi, Karlu Steigerwaldovi, Liboru Vodičkovi, knihovně Libri prohibiti a Archivu Českého rozhlasu. L. J. a I. D.
339 landovsky_blok_130724.indd 339
8/26/13 10:04 PM
landovsky_blok_130724.indd 340
8/26/13 10:04 PM
OBSAH Případ pro vesnického policajta – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – 7 Hodinový hoteliér – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – 57 Supermanka
– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – 97
Noční linka – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – 135 Sanitární noc – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – 155 Objížďka
– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – 203
Arest – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – 237 Protentokrát zbohatnem – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – 267 „Řečnej člověk“ Pavel Landovský – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – 319 Soupis rozhlasových a divadelních inscenací her Pavla Landovského – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – 333 Soupis vydání dramat Pavla Landovského – – – – – – – – – – – – – – – – 337 Ediční poznámka – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – 339
landovsky_blok_130724.indd 341
8/26/13 10:04 PM
David Drábek (nar. 1970) dokonale naplňuje představu úspěšného divadelníka. Jako dramatik se řadí mezi nejvíce uváděné a překládané autory, jako režisér patří k tvůrcům s nepřehlédnutelnou imaginací. Vedle toho je respektovaným uměleckým šéfem Klicperova divadla v Hradci Králové. Z jeho dvaceti pěti her se nejvíce prosadily tragikomické osudy tří mladých synchronizovaných plavců, nazvané Akvabely, které byly inscenovány i v zahraničí, mediálně na sebe nejvíce upozornil rozhlasovou hrou Koule, inspirovanou osudy bývalé československé atletky Heleny Fibingerové. Přítomný soubor obsahuje dramata z let 2003—2011, která dala vzniknout ceněným inscenacím (Akvabely, Ještìøi či Námìstí Bratøí Mašínù), ale i hry méně známé (Žabikuch, Unisex, Chmýøí), hry rozhlasové (Vykøièené domy a Koule) a hry nejnovější (Sherlock Holmes: Vraždy vousatých žen a Jedlíci èokolády). Předkládané texty ukazují, že výjimečnost díla čtyřnásobného držitele Ceny Alfréda Radoka nespočívá pouze v teatrálně efektním zobrazení globalizované společnosti, ale také v širokých možnostech zakoušení jeho her, které sahají od inscenačního provedení až k tichému literárnímu čtení (pravděpodobně s hlasitým smíchem). Drábkovu knihu lze proto doporučit i čtenářům, kteří s divadelními hrami nemají zkušenosti. Texty doprovázejí koláže Miroslava Huptycha. Uspoøádala a doslov napsala Lenka Jungmannová.
landovsky_blok_130724.indd 342
8/26/13 10:04 PM
Přestože Karol Sidon (nar. 1942) patří k nejznámějším současným českým spisovatelům, dobrá polovina jeho dramat není známa ani veřejnosti, ani odborníkům. K blížícímu se autorovu jubileu jsme se proto rozhodli uspořádat kompletní vydání jeho divadelních a rozhlasových her. Přítomný soubor tak poprvé představí celé Sidonovo dramatické dílo, včetně her považovaných za ztracené. Publikace ukáže autora jako dramatika neustálých výzev, jehož hry mají široký tematický i žánrově–stylový záběr. Sidon si například vyzkoušel psychologickou dramatickou výpověď (v pozoruhodné „vesnické hře“ Zpívej mi na cestu), grotesku z vojenského prostředí (Latríny), „portrétní“ hru (jeho nejznámější Shapira), opakovaně hledal vlastní „podání“ absurdní hry (zde je třeba poukázat zejména na brilantní, zcela neznámou Etudu o hodináøi), s úspěchem se pokusil o dramatickou parafrázi biblických příběhů (purimová hra Ester) nebo o dramatizaci (Komenského Labyrintu). Čtenáři Karola Sidona se tedy mají na co těšit! Edièní pøíprava a doslov Lenka Jungmannová.
landovsky_blok_130724.indd 343
8/26/13 10:04 PM
PAVEL LANDOVSKÝ HODINOVÝ HOTELIÉR A JINÉ HRY Vydal Filip Tomáš — Akropolis (Severozápadní IV 16/433, 141 00 Praha 41, www.akropolis.info) v roce 2013 jako svou 257. publikaci Ediční příprava a doslov Lenka Jungmannová Redakce Irena Danielová Foto na obálce a frontispice Pavel Vácha Grafická úprava, obálka a sazba písmem Týfa ITC Medium Střešovické písmolijny a Clarendon Medium Jan Čumlivski Tisk Těšínské papírny, s. r. o., Bezručova 212/17, 737 01 Český Těšín Vydání první, 344 stran, TS 13 ISBN 978-80-7470-036-1 Doporuèená cena vèetnì DPH 399 Kè
landovsky_blok_130724.indd 344
8/26/13 10:04 PM